Jak jsem psala včera, dnes je indický státní svátek Den nezávislosti, nebyla tedy normální výuka, ale konala se slavnost, děti tančily, zpívaly a byly pro ně připravené různé soutěže, program trval skoro celé dopoledne.
Odpoledne jsem šla něco vytisknout s jedním studentem a také pro ovoce, když jsem se vracela, zastavila mě v naší ulici jedna žena, nemluvila anglicky, jediné co jsem rozuměla bylo můj bratr, můj bratr a pokračování už bylo v tamilštině....říkala jsem jí, že nerozumím, ale zdála se neodbytná, tak jsem šla pro babičku...ona mezi tím také vešla na dvůr...a pak s babičkou mluvila v tamilštině a pořád se na mě usmívala a zdálo se, že snad neodejde...vzpomněla jsem si, že jsem ji už asi před dvěma dny potkala ve městě a že mě zdravila...a teď mě zřejmě následovala....Když pak odešla, ptala jsem se, co tedy chtěla, babička říkala, že chtěla, abych šla k nim domů...a pořád se na něco vyptávala, babička ji neznala...občas mě někdo zastaví a povídáme si, nebo mě lidé pozdraví, ale zatím nikdo nebyl takhle neodbytný, až to bylo trochu nepříjemné.
Tak dnes konečně přišel pravý monzunový déšť. Obloha se tak kolem půl páté zatáhla...byly to hustá černá mračna, začalo hřímat a nejdřív padaly obrovské kapky a pak to přešlo v opravdu prudký liják, po ulici se valila spousta vody, zahrádka uprostřed domu se proměnila v jezírko...ani už jsem nestačila běžet na střechu pro svoje prádlo, které ačkoli je pod střechou, suché určitě nezůstalo...:) déšť trval tak hodinu a už pomalu zase začíná svítit slunce...vzduch krásně voní a není takové horko, tak je to moc příjemné...
Přede mnou jsou poslední dva dny ve škole...:(:)
 |
| barevným práškem vysypaná vlajka a mandala před vchodem do školy - Den nezávislosti Indie |
 |
| konečně monzunový déšť:) |
Žádné komentáře:
Okomentovat