Už možná tři dny se line z rozhlasu, který je umístěný hned před domem, kde bydlíme strašlivý randál...kvalita je dost špatná, různě v tom praská a je to tak nahlas...začínají někdy před šestou ráno a s malými pauzami to trvá až tak do jedenácti hodin večer...někdy déle... dva dny se to dalo nějak vydržet...ale dnes už si říkám, že by to mohlo stačit...:)

Je to zpěv, do toho chaotické bubnování a nástroj podobný trumpetě....a nebo jen několik trumpet a bubny...

Ptala jsem se, co to...dědeček říkal, že je to z chrámu, který je ale poměrně daleko a tady mají rozhlas...jde nějakou oslavu...ale sám nevěděl...

Ani neslyšíte druhého člověka, co vám říká...a do toho každé ráno a večer babička zpívá křesťanské písně v tamilštině a předčítá dědečkovi z Bible a snaží se je překřičet...:)

V Sathankulam žijí křesťané, hinduisté i muslimové...jsou tu dva větší kostely a několik hinduistických chrámů...škola, kde učím, je křesťanská, ale žáci jsou tu různých vyznání...což mi přijde hezké, sedí tu spolu v lavici muslimové, křesťané i hinduisté, ráno se společně modlí...zpívají...

Dnes jsem prohledávala školní "knihovnu", ptala jsem se dědečka, jestli nemá nějaké knížky, které bych si mohla půjčit...říkal, že ve škole...zavedli mne tedy do jedné třídy kde byla skříňka s knížkami, abych si vybrala...cítila jsem se, jako bych prohledávala půdu...všechno bylo pokryté obrovskou vrstvou prachu, pavučinami...zdálo se, že tu skříň nikdo neotevřel už hodně dlouho...nic co by mě zaujalo jsem ale nenašla, byly tam hlavně knížky odborné...učebnice, něco v tamilštině...většina otočená hřbetem ke stěně skříně, takže hledání nebylo snadné...nakonec jsem si odnesla jednu učebnici angličtiny, nějaké příběhy a pár časopisů...dědeček říkal, že měl spoustu knih...myslel, že budou tam...tak možná ještě něco objevíme...

čekání na autobus