Tak dnes jsem se znovu vypravila do Fair tradového centra, udělat nějaké fotky. Jela se mnou ještě jedna kolegyně ze školy, domluvili jsme se na jednu hodinu, ale samozřejmě ještě v půl druhé u nás nebyla:( autobus jsme tedy nestihli a museli jsme jet jiným, znamenalo to ale dvakrát přestupovat. Hned první autobus byl pěkně plný, všichni se hlavně hrozně roztahují a příliš nemyslí na to, že s nimi sedadlo sdílí ještě někdo jiný...já seděla uprostřed:(, ale jen na opravdu maličkém kousku sedačky:)

Pak jsme vystoupili a čekali na další autobus možná víc jak půl hodiny, nakonec přijel, všichni se strašně tlačí a nenechají ani ostatní vystoupit...je to vždycky boj...pak jsme přestoupili ještě jednou a nakonec jsme přeci jen dojeli do Munipalu. 

Cesta zpět byla o něco příjemnější, jen jsme autobus z Munipalu nestihli, ale zastavili jsme školní autobus a oni nás vzali sebou. Ptali se na mě, odkud jsem a tak...když jsme vystupovali, chtěla jsem zaplatit, jako platily dvě paní, které vystupovaly dřív...asi 10rupii...a řidič mi řekl, ať si to nechám, že to byla pomoc...:) to bylo moc hezké...

Pak jsme čekali na další autobus...byl opět hodně plný a na mě tentokrát vyšlo místo hned vedle řidiče na takové vyvýšené plošině, která je v každém autobusu, byl dotud hezký výhled přímo na cestu...byl to zvláštní pocit, sledovat reakce lidí, co jeli nebo šli proti, když mě viděli vedle řidiče...smáli se, upozorňovali ostatní, aby se podívali, školáci zastavovali a mávali...

Nakonec jsme dorazili zase zpátky domů, dozvěděla jsem se, že je tu každý čtvrtek obrovský trh se zeleninou a ovocem, prošli jsme ho...byla to moc hezká podívaná...opět tolik vůní (příjemných i méně příjemných:-), barev a spousta lidí...

Když se tu člověk pohybuje s někým místním, je to hned něco jiného...všichni Vás vnímají jinak...mám víc pocit, že s nimi něco opravdu sdílím, že se jen nedívám zvenčí na něco, co neznám a čeho nejsem součástí...myslím, že pokud člověk chce poznat tak moc odlišnou kulturu, proniknout do všedního života obyčejných lidí, je dobré respektovat jejich zvyky, jíst stejné jídlo, mají třeba obrovskou radost, když se oblékám jako oni...Lidé často procestují Indii, na každém místě stráví den, dva a stejnou dobu v autobusu nebo ve vlaku, cestování tady dost vyčerpává...já vidím kouzlo v tom, že si můžu koupit mango vždycky ve stejném obchodě...a potkám tam vždycky stejného člověka, se kterým si popovídám, Satankulam už docela dobře znám...a lidé zas ví, proč tu jsem...babička už mě i posílá, abych jí nakoupila ovoce, to je pro mě pocta:-), že mi důvěřuje, že dokážu vybrat dobré ovoce a cenu mám jako místní lidé:).

 Ráda cestuji a těším se zítra do Rameswaram, ale nikdy jsem zatím na žádném víc turistickém místě, kde jsem strávila jen pár dnů nezažila to co tady, kde jsem měsíc...

Předala jsem dnes také fotky panu školníkovi...měl velkou radost:-)

Čeká mě teď ještě večerní střešní běh, praní a balení na zítra...odjíždím brzy ráno...pak se zase ozvu....