Dnes o škole...

...jde o křesťanskou školu, ale chodí sem i muslimové a hinduisté... celý název je Henry educational trust Chennai
První den, kdy jsem přijela do Satankulam, jsem se "osprchovala", převlékla a hned jsme vyrazili do školy. Ten den jsem se jen seznámila s tím, jak to tam chodí, strávili jsme většinu hodin ve školce pro nejmenší a dívali jsme se, jak probíhá výuka. Bylo to zvláštní o dost jiné než u nás. Hned se rozplynuly mé naivní představy, se kterými jsem sem přijela:-)
Všechny děti ve škole nosí uniformu kvůli rozdílnému postavení rodin...nejsou příliš zvyklý na osobní přístup, všichni opakují nahlas společně po učiteli...neviděla jsem, že by se učitel na něco zeptal jen konkrétního žáka, alespoň v nižších ročnících ne...často se pak stává, že tam některé dítě jen tak sedí a nezapojuje se....ráno před začátkem výuky se celá třída společně pomodlí, pozdraví učitele a tak začínají každý den...
Děti si nosí oběd z domova ve zvláštních taškách a ty si odkládaji k zadní stěně třídy, kolem dvanácté je pak "velká přestávka" a třídy se promění v jídelnu ...v tu dobu přichází i většina maminek dětí ze školky a obědvají společně s nimi.

Samostatně učit jsme začali hned další den, najednou v podstatě bez přípravy nám dali na papírku seznam hodin a tříd, kde máme ten den být... zprvu šlo hlavně o nižší třídy a mezi tím sem tam o nějaký vyšší ročník. Musím říct, že to pro mě bylo velmi náročné. Malé děti umí anglicky jen trochu a občas mi dělalo problémy rozeznat, zda mluví v tamilštině nebo v angličtině:-)
Nejvíce jsme zatím učili ve druhých třídách...při hodině matematiky, kdy všichni vyplňovali cvičení, tam jeden chlapeček jen tak seděl a nic nedělal, tak jsem se šla podívat a zeptat se, co se děje...a začala jsem počítat spolu s ním...bylo vidět, jak moc nezvyklé to pro něho je...najednou se někdo věnoval jen jemu...pak se vždycky tolik snažil, aby měl další úkoly dřív než ostatní a pořád se mě ptal, jestli to má správně a všechno mi ukazoval...ale je tu tolik dětí a není vždycky možné věnovat se každému zvlášť...
Přístup místních učitelů mi přijde někdy až moc tvrdý...drží v ruce bambusové ukazovátko různě s ním do dětí šťouchají a nebo je jím mlátí přes prsty...ale je to jiná kultura a jiný kraj...měla jsem zprvu představu, že některé věci půjdou změnit, ale teď si říkám, že ty děti jsou na to už tak zvyklé...a když člověk není přísný, je to někdy k nevydržení....
V pátek nás už s Mendi rozdělili a mě poslali do vyšších tříd...tak jsem si říkala, že tam už budeme moci mluvit o různých tématech, kultuře, budou mi rozumět...ale oni moc o vážnějších věcech mluvit nechtějí, je to pro ně natolik exotické, že se mě ptají na rodinu, jména rodičů a sourozenců, na západní filmy, hudbu, na to jestli nosím kontaktní čočky, nebo mám tak modré oči:-), také často chtějí, abych jim něco zazpívala...ale po nějakém týdnu se k tomu snad propracujeme a budeme společně mluvit i o něčem jiném:-)
Doufám, že si časem zvykneme, děti na nás a my na odlišný systém a prostředí...myslím, že tady někdy učí příliš suše...v jedné třídě mi učitelka řekla, že mám učit solární systém, dala mi učebnici do ruky a šla...snažila jsem se jí vysvětlit, že takhle to nejde, že je třeba si tu hodinu nějak připravit, aby to bylo zajímavé...a ne bez přípravy učit solární systém děti, které neumí dobře anglicky a ještě je pro ně naše výslovnost nezvyklá....a ona mi řekla, že mám vždycky kus z té knížky přečíst a pak to vysvětlit...tvářila se, jako že na tom nice není...já si ale myslím, že takové učení je na nic...nebo alespoň menší děti tohle dlouho vnímat nevydrží...obzvlášť když nerozumí některým základním větám...jak mi pak porozumí, když jim budu vysvětlovat solární systém:-)

Dnes jsme se ze školy vrátili kolem čtvrté...byl to normální den...pomáhala jsem jednomu chlapečkovi s plnicím perem, protože mu z něho vytékal inkoust ze všech stran a tak jsme byli oba modří:-), další chlapeček plakal, protože mu bylo špatně...ve třídě je kolem 40 dětí...a když na Vás každou chvíli někdo volá a má nějaký takový problém, je toho docela dost...:)

Příště napíšu něco o rodině, kde bydlíme a o indickém jídle...:)

první den ve škole

hodina matematiky 2. třída

místní školník...pracuje tu už několik let, je mu 73 let, umí jen pár slov anglicky, celý den stojí u  vrat do školy a  otevírá je a zavírá...dělá to od rána do odpoledne. Jeho vesnice je vzdálená pár kilometrů, takže nocuje venku u školy a o víkendech jezdí domů. 

tamilská učebnice chemie