Neděle v Satankulam...

Dnes jsem spala o něco déle než ostatní dny. Nikam jsme ráno neodcházeli a zdálo se, že den bude spíš odpočinkový. Dopoledne jsem se věnovala svým věcem, kreslila jsem si a četla a po obědě jsme dostali chuť přeci jen se někam vypravit. Pan ředitel nám poradil městečko Tiruchendur vzdálené jen půl hodiny autobusem. Věděli jsme jen, že by tam měl být větší chrám Murgan templ a konečně i moře.  

Hned v autobusu jsme trochu vzbudili pozdvižení, protože Mendi při placení své jízdenky měla pocit, že zaplatila víc, než měla a že jí prodejce jízdenek ošidil. Je to vždycky hodně zmatené, protože autobus je nacpaný lidmi a každý za jízdy loví rupie a když nemá přesně, je to často problém, tenhle systém mi nepřijde moc praktický při té spoustě lidí, kteří tu autobusy nejnižší třídy cestují. Pán se na Mendi díval nechápavě, ona na něj byla dost nepříjemná a nakonec se k nám otočil zády a dál se prodíral autobusem. Mendi si mezi tím spočítala, že měl pravdu a vrátil jí správně:) nakonec jsme se mu omluvili a všechno se urovnalo. Poznávám tu současně i taiwanskou kulturu a někdy je to moc zvláštní. V Indii se občas hodí, když je člověk schopen počítat z hlavy:)...já mám tuhle praxi ze serafa, kde se snažím vyhýbat kalkulačce:)...tedy alespoň v kavárně. Myslím si, že pokud tady cizinec neustále očekává, že ho někdo podvede, už dopředu se bojí kdykoli něco platí...tak pak se mu to skutečně děje. Je dobré být ostražitý, ale zároveň dokázat lidem kolem sebe důvěřovat...

Dojeli jsme tedy do Tiruchenduru, krajina kolem byla ještě krásnější než při včerejší cestě. Všude kokosové palmy, banánové háje, červenozem...vystoupili jsme z autobusu a prošli městem až k obrovskému chrámovému komplexu. Moc jsem si přála vidět chrám postavený v jihoindickém stylu...kolem byla spousta jogínů, žebráků, stánků s nejrůznějšími věcmi...a spousta lidí, kteří sem v neděli zavítali na výlet.

Od chrámu se hlavní cesta svažovala až k moři. Zamířili jsme na pláž, na kraji byla spousta lidí, ženy se koupali v sárích, muži v šortkách, postupně směrem dál lidí ubývalo. Šli jsme při břehu, já vodou, byla neskutečně teplá a čistá, Mendi šla po břehu...došli jsme až k dalšímu chrámu na pobřeží. Tento chrám byl zasvěcen mahá Višnuovi. Mendi nechtěla jít dovnitř, protože bylo nutné zout si boty...a to ona nikdy nechce, tak jsem šla sama. Je to zvláštní, já jsem si dnešek moc užila, někdy mám pocit, že působím na Mendi jako z jiného světa:-) (vlastně jsem:).. je zajímavé, jak se tu střetávají tři kultury...mám moře moc ráda, pro Mendi to bylo obyčejné, protože ho má doma a pak se bojí, aby se neopálila, tak nosí na obličeji roušku, na hlavě čepici a přes tričko krátkou mikinu s rukávy i přes dlaně...také ovoce je pro ní obyčejné, stejné jako doma dokonce říká, že na Taiwanu chutná lépe...a pro mě je to něco neuvěřitelného:-)

Někdy kolem čtvrté jsme se zas vydali zpět hledat autobusové nádraží...nastoupili jsme do autobusu, měli jsme štěstí a seděli jsme...lidí stále přibývalo, ulička byla přeplněná ...je typické, že když nastoupí maminka s malým dítětem v náručí, tak ho podá jiné ženě, která sedí...ženy většinou sedí v přední polovině autobusu a muži vzadu.

Za čtyřicet minut jsme dojeli zpět do Satankulam, na hlavní ulici jsme potkali naši babičku a tak jsme s ní šli ještě navštívit její přítelkyni a pak nakoupit ovoce. Učila mě, jak si vybrat nejlepší mango a banány...:-)

Dnešek se opravdu moc povedl, jen jsem byla hodně na slunci a trochu to cítím, piju tu kolem tří až čtyř litrů vody každý den a pořád se cítím trochu žíznivá a unavená, což je zřejmě tou velkou změnou prostředí. Zítra zase zpátky do školy:-) brzy o ní napíšu...

Murgan templ

začátek pláže

Opět jsem si tu vzpomněla na Džibrána...
"Stále kráčím po tomto pobřeží
mezi pískem a pěnou.
Příliv zahladí mé šlépěje
a vítr odvane pěnu.
Ale moře a pobřeží zůstanou
navždy."

Mahá Višnu templ

prodavač na cestě k chrámu