O Kovalam a setkání s Anbuselvi

Z Kanjakumárí jsme dál pokračovali do Keraly, nejvíce křesťanského státu Indie. Odpoledne jsme dorazili do Kovalam, je to trochu turistické místo, člověk tu potká spoustu lidí z různých koutů světa. Byli jsme unavené, až po cestě jsme také zjistili, že řidič nerozumí anglicky, takže to všechno bude trochu náročné. Vystoupili jsme a vydali se hledat nějaké ubytování....v Indii není problém něco rychle najít, protože člověk dostává ze všech stran nabídky na odvoz, ubytování...vlastně Vám pořád někdo něco nabízí:-) problém spíš je, jak rozpoznat, co je dobrá nabídka a co ne...obvykle není rozumné přijmout hned tu první, protože pak se ukáže, že je všude spousta lepších a výhodnějších možností.... my jsme potkali hned chvíli po příjezdu staršího pána, který nás lákal, ať se jdeme podívat na pokoje, které nabízí...měli jsme toho už dost, tak jsme šli a nakonec se nám i podařilo usmlouvat docela dobrou cenu. Bydleli jsme hned pár metrů od pláže.
Pláž byla velice klidná, to proto že většina Indů se nekoupe...všichni se jen tak prochází, děti občas pouští draky...také tu byly obrovské vlny.
Když jsme se ubytovali, vydali jsme se na prohlídku městečka...šli jsme pořád dál při pobřeží, pak jsme zašli mezi domy směrem do města...a sledovali jsme ceduli, která nás měla dovést k poště, je to totiž už možná víc jak týden, co se snažíme nějakou poštu najít...šli jsme tedy pořád dál a dál, občas se někoho zeptali na cestu a zdálo se nám, hlavně mě se zdálo, že pořád vím, jakým směrem jít a tak jsem byla klidná, i Sven s Mendi byly klidné, protože se většinou orientuji docela dobře:-), po pěkné době jsme nakonec našli poštu, také jsem narazila na vodní melouny, tak jsem si koupila svůj první indický meloun (byl z Bangalore)...(to jsem ještě netušila, jak daleká cesta mě s ním čeká:)
Na poště jsme strávili možná víc jak hodinu a pak jsme teprve začali řešit, jak najít správnou cestu zpět. Až na rybím tržišti u pobřeží jsme zjistili, že jdeme celu dobu směrem od Kovalam ...na doporučení policistů, které jsme žádali o radu, jsme si nakonec vzali zpět rikšu, protože už se kolem nás motal nějaký chlapík a tvrdil, že cesta při pobřeží je v pořádku a dojdeme do Kovalam, policisté nás zas upozorňovali, že to příliš bezpečná cesta není...

Ráno jsem se šla projít po pláži, seděla jsem na pobřeží a po chvíli ke mě přišla jedna mladá indka, ptala se mě, proč tam sedím tak sama a odkud jsem, začali jsme si povídat, shodou okolností studovala na univerzitě také přírodovědné předměty a teď byla v Kovalam s nějakou rodinou a starala se o jejich děti. Rodina pro kterou pracovala byla smíšená, tatínek byl Ind a maminka odněkud se Skandinávie, manželé byli 13 let a měli tři děti. Anbuselvi mi popisovala, jaké to nese problémy, jak se střetávají jejich kultury. Říkala, že pro indickou ženu nepřichází v úvahu, aby opustila rodinu, jela někam s přáteli na delší dobu, chtěla být samostatná a nezávislá...i když obzvláště ve velkých městech je dnes spousta žen, které jsou vzdělané a žijí samostatně. Tradice a kultura je ale jiná. Spousta oblastí indické kultury se mi líbí, ale myslím si, že určitá míra samostatnosti je důležitá pro každého. Být schopen sdílet, ale dokázat se o sebe postarat, pokud je to třeba.
Nakonec jsme spolu strávili celé dopoledne, nasnídali jsme se...obě jsme se shodli na tom, že máme rády capátí a čaj...než jsme se rozloučili ještě mi řekla, že když mě viděla ráno na pláži, přišla jsem jí jiná než ostatní turisté, které potkává a tak mě oslovila....až mě mrzelo, že nezůstáváme v Kovalam delší dobu, Mendi a Sven už mě sháněli, protože jsem se trochu opozdila, ale to se v Indii stane velice snadno...:-)

Dál jsme ten den měli namířeno do Aleppey...o tom zase příště:-) ...komunikace z řidičem byla náročná a většinou bylo na mě všechno mu vysvětlovat tak dlouho, až jsme si konečně porozuměli:-)
Ještě o řidiči napíšu příště, protože to je moc hodný člověk...velice skromný a nakonec jsme se s ním dost spřátelili i přes jazykovou bariéru:-)

Před chvílí jsem od babičky dostala ice apple, nikdy jsem to nejedla, vždycky mi donese něco nového, protože vidí, jak jsem nadšená z těch rozličných druhů ovoce...uvnitř byly takové velké černé pecky, tak si je chci dovézt domů a zasadit:-)

pláž v Kovalam

ibiškový keř

z dneška...takhle to vypadá po sedmi hodinách...tohle je ve školce, pro děti je to dlouhé, od devítí do tří sedí a hlasitě něco opakují po učeteli, mají jen pauzu na oběd a dvě krátké přestávky....sama jsem na tom často podobně:)
Já naštěstí tak malé děti většinou neučím, protože příliš nerozumí, tady jsem dnes jen čekala asi 15minut, až přijde učitelka...

děti z vedlejší ulice...cestou pro mléko

Cinkot nákotníčků,
popraskané paty
ze sluncem rozžhavených cest,
jsou jako kůra stromů
jako vyprahlá země,
která čeká na déšť...