Včerejší vyzvedávání čolí...

Včera jsem seděla na schodech u školy a čekala jsem na holky, které se v kanceláři pokoušely vytisknout jízdenky na autobus...a po chvíli ke mě přišel jeden student, myslím ze šesté nebo sedmé třídy, děti si docela už pamatuji, jen je nedokážu zařazovat do ročníků...ptal se mě, proč vypadám tak smutně:) jestli myslím na domov...je hezké, že si tady lidé hodně všímají ostatních...a když je někdo smutný, první otázka je, jestli se mu stýská po domově, chybí mu někdo blízký a nebo se ještě nestihl nenaobědvat:-) to byla hned jeho další otázka, jestli už jsem po obědě a co jsem měla:-) 

Já jsem se pak ptala na jeho zkoušky, říkal, že v pořádku a běžel se zase učit...bylo to milé...a my jsem se s Mendi a Sven vypravila opravdu horkým odpolednem domů, já se spoustou práce...ukázalo se zřejmě, že píši na pc rychleji než místní učitelé...:)

Sven s Mendi si včera byly vyzvednout čoli ke svým sárím...zašly pro ně hned ráno, ale krejčí tam nebyl...řekli jim, že mají přijít znovu v jednu ...a opět tam krejčí, který pro ně šil nebyl...slečna povídala v tamilštině něco o večeru...nakonec jsme z toho pochopili, ať přijdeme v šest:) cestou do školy u nás zastavil krejčí na motorce a řekl, že můžeme přijít v pět a bude to připravené....přišli jsme tedy něco po půl šesté a opět to nevypadalo nadějně...krejčí, který šil mé panjabi, velice milý a spolehlivý člověk, majitel obchodu...se už na svého kolegu docela zlobil a nakonec poslal svoji dceru na motorce k němu domů, aby čoli přivezla a řekl, ať počkáme...stáli jsme tedy u obchodu, přišli k nám ještě dva starší pánové a povídali si s námi...ptali se mě, jestli jsem z Itálie, někdy jsem vážně překvapená:-)...hned na začátku, když jsem tu ještě byla jen s Mendi,  se mě ve škole ptali, jestli jsem z Číny:D

Zrovna se předělávala omítka kolem krejčovství a písmo malíř psal název obchodu v angličtině a v tamilštině...byla to krásná podívaná...fascinuje mě, jak všechny reklamy a nápisy jsou psané ručně...a je jich tu pěkná spousta:)

Tak to je pro Indii typické, nikam se nespěchá...vyzvedáváním čoli můžete strávit skoro celý den...nakonec je tedy asi po dvaceti minutách dovezli, mezi tím nám jeden kluk tlumočil, pán, který obchod vlastní, se omlouval za svého kolegu...říkal, že on sám čoli nešije, proto to nechal dělat někoho jiného...

Čoli jsme prohlédli, ještě jsem říkala, že švy uvnitř nejsou zaentlované a u mého panjabi to udělali, pan majitel si toho všiml a hned někoho zavolal a řekl, že to dodělají, ať ještě počkáme:) jednal s námi opravdu hezky...asi za dalších 15 minut mu svázaná čoli hodil nějaký muž z balkonu protějšího domu:) a konečně byly kompletně hotové:)...pak jsme se šli ještě projít, holky si kupovaly samosy, já jsem se chtěla zastavit pro papaju...v obchodě ale nebyl prodavač, stalo se mi to už jednou...plný pult ovoce a nikde nikdo...chvíli jsme čekali...stále nikdo nešel...pak nás napadlo udělat fotku...Sven fotila a říkala, zkuste pobrat co nejvíc ovoce:-) no, vypadalo to, jako že chceme odnést celý obchod....vážně jsme se nasmáli, i prodavači z ostatních krámků, kteří nás pozorovali, většinou už nás všichni znají, protože tudy chodíme každý den, přeci jen po chvíli přiběhl nějaký cizí pán, něco povídal a mával rukama...nakonec jsme to vzdali a pokračovali směrem domů a pro papáju jsem se stavěla později...:)

Dnes mě zas zastavil ten samý student jako včera...ptal se, jak se dnes mám...a co můj oběd:-)

Včera jsem dostala čerstvé datle...úžasné:-), zkoušky skončily...mám stále velkou hromadu věcí na psaní na pc...a v pečené kuličce z těsta, kterou jsme měli ke svačino-večeři, jsem našla mrtvou mouchu:-)

čekání na čoli:)

oprava nátěru a nápisů obchodu

ve škole...