Tak nakonec jsem se rozhodla přeci jen si založit blog...:-)

Dnes je to přesně týden, co jsem přiletěla do Mumbaie, ale mám toho za sebou už spoustu...dva dny v tradiční indické rodině v Bombeji, dva dny ve studentském bytě v Chennaii, kterou jsem projela na motorce s Benadictem z místní organizace a v indickém provozu to stálo za to:-) motorka je tu typický dopravní prostředek...člověk v Indii může najít všemožná prostředí a někdy jsou to opravdu velké skoky...na delší dobu jsem zakotvila teprve ve středu ráno, kdy jsem konečně dorazila do vesnice Satankulam poblíž Tuticorinu. Cesta sem byla náročná, cestovala jsem nočním autobusem, hned jak jsme vyjeli z Chennaie řidič pustil bolywoodskou hudbu na celý autobus a pak ještě dva tamilské filmy...takže jsem skoro nespala....chlapeček přede mnou si lehl do uličky k mým nohám, tak jsem se bála, abych ho nešlápla a probudit se mi ho nepodařilo:-)...

 První den v Satankulam pro mě byl od mého příletu asi nejnáročnější. Život je tu hodně jednoduchý...bydlíme spolu s Mendi z Taiwanu u ředitele školy, ve které učíme, on tu ale většinou není, takže nejvíce času trávíme s jeho starými rodiči. Připomíná mi to tu malinko prázdniny na vesnici u babičky a dědy:-) jen jsou tu o něco drsnější podmínky. Občas neteče voda, nejde elektřina, nedbá se příliš mnoho na hygienu, což mě trochu znervózňuje, připojení k internetu je velice nestálé, pereme si ručně...najednou si člověk uvědomí, jak moc je závislý na technice...alespoň na mě to první den dolehlo...ale po pár dnech si člověk zvykne...:)
Horko je tu teď obrovské... ráno jdeme do školy, odpoledne se vrátíme domů...já si cestou vždycky koupím kokosovou vodu, kterou jsem si zamilovala, pak si vypereme nebo máme čas na své činnosti, k večeru se trochu projdeme, společně se všichni navečeříme a pak jdeme spát...o víkendu škola není, takže tento týden plánujeme výlet autobusem do nedalekého většího města a příští víkend nás čeká týdenní cestování po jižní Indii...chci navštívit nejjižnější bod Indie Kanjakumárí, národní parky Kerally, Peryjar neboli Kardamonové pohoří, Alleppey a Kochin....moc se těším...

ulice, kde bydlíme

jasmín od mých studentek

To je zatím asi vše, zážitky ze školy napíšu zase příště, je jich spousta...:-) na střeše se právě suší chilli a mé prádlo:-), dědeček se dívá na televizi, ostatní řeší vodu, která přestala téct...a já se trochu se strachuji, jak se budeme v příštích dnech mýt...:-)